O NÁS - NAŠE HISTORIE
DPK - Narodil se v Praze, původním zamstnáním strojař, nyní hudebník, skladatel, režisér, velký filmař, dokumentarista, badatel v oblastech faktu, mimozemského života, života v jiných dimenzích, všech fenomenů na Zemi i ve vesmíru. Velmi podporuje badatele - Vetřelci dávnověku, Badatele.net, posledních 30 let studuje parapsychologii, keltské kořeny života, éru starých Egypťanů. Své zájmy, záliby a koníčky spojil ve svou nynější práci.
SAHTI - Pochází z Českého středohoří, je spoluautorkou textů a hudby, badatelka starověkého Egypta a Keltů, organizátorka výprav za záhadnými a zajímavými místy, fotografka fauny a flory, milovnice koček.
..................................................................................................................
1989 - 1993 – Prenatální začátky zrodu nového muzikanta.
V srpnu roku 1989 jsem si pořídil svou první akustickou kytaru, která tehdy stála 255,- Kč. Postupně jsem se začal učit hrát. A hle za pár měsíců mé urputné práce se mi podařilo zahrát si pár písniček. Pak mě můj bratr Tonda, jednou vyfotil velmi širokoúhlým objektivem a když jsme tu fotku vyvolali, byla na ní taková velká hruška. Široká dole a úzká nahoře. Strašně nás to rozesmálo. Pak Tonda vypustil zásadní větu mého života. „Až budeš mít někdy svojí desku (LP) tak na ni dej tuhle fotku.“
No a já si to vzal za své a pomaloučku polehoučku, jsem začal skládat svoje písničky. Moc mě to tehdy nešlo. Byl jsem také hodně ovlivněn folkovou a country muzikou. Proto moje začátky byly orientovány spíše do těchto stylů. První album jsme začali nahrávat doma na stereofonní velký kotoučový magnetofon se dvěma mikrofony. Vybavení to bylo strohé, ale na začátky dostačující. Tehdy se ještě nedaly pálit CD a výroba LP desky vůbec v domácím prostředí nebyla možná. Proto výsledné nahrávky byly na kazetě. Ty se mi časem někam poztrácely a do dnešních dnů se bohužel nedochovaly. Jen si matně vzpomínám na název první kazety „Známé hity YH – 1989“. To byla kolekce známých, převzatých českých písniček ve stylu folk a country. Nahrávala se jedna kytara a zpěv, nic víc.
Po té jsem se více ponořil do skládání vlastních písní, aby další kazeta byla čistě jen má práce. O to se začal zajímat i můj dlouholetý nejlepší kamarád Marek. A tak jsme nahrávky začali nahrávat doma ve dvou. Marek tenkrát zastával funkci spíše doprovodných chrastících nástrojů. Také chrlil nápady na příběhy písniček. Já to většinou nějak zpracoval a pak jsme společnými silami písničky nahráli. Na první dobrou, takže s chybami a hlavně všechno najednou. A tak, nedlouho po novém roce 1990, vzniklo nové album – „Poslední vlak“. Hodně jsme začali jezdit do přírody na různé výlety vlakem a cestovali jsme i hodně na chaty našich rodičů. Z těchto výjezdů bylo mnoho inspirace k písním. Další rok 1991 jsme vytvořili novou kazetu „Přišel k nám tulák“. V té době už jsme chodili na učňák a to byla další inspirace pro texty.
V roce 1992 vznikly kazety dvě „A to pivánko taky...“ a „Sedl si na koleje“. V dalším roce 1993 už nás bavilo nahrávání natolik, že Tonda sestrojil mixážní pult, aby se dalo nahrávat více nástrojů a daly se regulovat jejich hlasitosti. Přibyly i další mikrofony a snímače na kytary. Pak se k nám přidal i bratr Marka, Petr. Kdesi od někoho přinesl takový malý penál s malinkatými klávesami. Byl to náš první syntezátor, co uměl hrát doprovodné rytmy, basu a několik strohých klávesových zvuků. A tak začalo vznikat další album „Rodná řeka“. Už tehdy pomalu vznikala myšlenka vytvořit si někde malé nahrávací studio, kde by se dalo nahrávat více nástrojů a více stop. Zatím jsme nahrávali jen na dva kazeťáky a to tak zhoršovalo nahrávky, že zvuk byl časem velmi špatný. Technologie kazet byla zastaralá. Kazeta se točila pomalu, nahrávala proto více šumu v hrozné kvalitě.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1994 – 1995 – Studio a první pořádně nahraná alba.
Spolu s Tondou a Petrem jsme přes léto 1994 sehnali starší typy velkých kotoučových magnetofonů s vyšší rychlostí a pár nových mikrofonů. Hlavně se nám podařilo sehnat velké bedny z klubu, který se likvidoval v Motorletu (Walter - kdysi velká značka leteckých motorů). Kotoučové magnetofony Tesla B115 měly vyšší rychlost nahrávání, takže méně šumu a lepší kvalitu. Kotoučové velké magnetofony měly vždycky lepší kvalitu zvuku než kazeta. Kazetové magnetofony byly sice skladnější, modernější, ale pomalejší. Až časem se i v Čechách začaly objevovat kazetové "Decky" s lepší kvalitou, ale rychlost otáčení pásky něměl žádný rychlou. Problémem byly a jsou dodnes, magnetické pásky. Ty moc nahrávek nesnesly. Museli jsme je před náhráváním mazat zvlášť magnetem, aby nebyly slyšet starší předešlé nahrávky. Sen našeho vlastního studia se pomalu proměňoval ve skutečnost. Bylo ještě třeba někde sehnat nějakou místnost. Petr tehdy vlastnil ke svému bytu ještě takový velký zděný sklep, ukrytý v hlubinách velkého domu, kde tehdy bydlel. Sklep jsme vyklidili a hned se začalo rodit nahrávací studio. V září 1994 bylo studio připraveno na první nahrávání. Studio jsme nazvali Pank-Rác. Já měl připraveno pár nových písniček, které jsem hned chtěl nahrávat. Také jsem pořídil pár nových kytar. Jednu elektrickou a Petr odněkud splašil banjo. Basu jsme nahrávali přes syntezátor a doprovodné bicí, ty jsme nechaly zahrát automatem z kláves. Tím vzniklo v roce 1994 moje první, legendární album „Dálnice“. Nahrávky se již dochovaly až do doby, kdy už se objevily první pálené CD (někdy v roce 1996). Dalšího roku si i Petr s Tondou založili, spolu s ostatními, svou kapelu KLC a tak nás ve studiu začalo přibývat. V roce 1995 jsem opět nahrával další album – „Vrátit se domů“. Na tomto albu se už objevily bicí nástroje, které jsem si do studia pořídil. Petr někde sehnal baskytaru a vybavení už jsme měli konečně pořádné. Jen jedna věc ještě nebyla dokonalá a to lepší nahrávací zařízení. Do budoucna jsme už tehdy uvažovali o PC, aby se daly nahrávat jednotlivé stopy.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1996 - 1998 Stal jsem se členem kapely Aldebaran.
Jednou v práci za mnou přišel můj kamarád Miro a položil mi otázku, zda bychom nezkusili něco spolu nahrát v našem studiu. Já byl nadšený. Naše studio Pan-rác se v té době rozdělilo na dva tábory. Petr a Tony se začali věnovat své kapele KLC. Já se po několika zkouškách, stal členem kapely Aldebaran, kterou měl Miro s Vráťou. Kapelu jsme tehdy utvořili tři Miro, já a Vráťa.
Přišlo naše první album "Bouře". Bylo to první album, které jsme si už mohli vypálit na CD a to byl pokrok. Tehdy vypalovací mechanika do PC stála 30 000,- Kč a médium CD cca 400,- Kč.
Už jsme si připadali, jako velký kluci, co mají své vlastní CD. Po dokončení "Bouře", z kapely odešel Vráťa, avšak zůstal u nás jako host téměř u všeho. Snad už tehdy něco tušil, že se kapela moc dlouho neudrží na nohou, nebo se mu jen přestalo chtít hrát. Léta strávená v kapele Aldebaran byla velmi plodná a obohacující. Bylo tam moc dobře a práce na písničkách a albech šla od ruky. Hráli jsme napůl písničky a napůl instrumentálky. Za velmi krátkou kariéru kapely se nahrálo celkem 5 alb.
1. album "Bouře" 1996
2. album "Země" 1997(originál soundtrack k filmu)
3. album "2010" 1997 (2CD)
4. album "Doom" 1997 (Rarity a nepoužité skladby)
5. album "Bezstarostnej život" 1998
V roce 1997 jsme měli choutky rozšířit kapelu a začít hlavně koncertovat. Přibrali jsme bubeníka Felixe (velmi zdatný a rychlý bubeník) a basistu Jirku, naše kolegy z práce. Jirka (basák) byl taky, nad očekávání, skvělý basista a nebyl pro něj problém cokoliv zahrát. Leč bohužel po několika měsících jsme zbyli zase jenom dva. Nějak to nevydrželo a začalo to skřípat. V kapele už začalo být nějak dusno a Miro měl také tendence moc nespolupracovat. Nechtěl dělat fotky, nechtěl se nikde prezentovat, nechtěl být vidět. Což na počátku kariery kapely je dost zásadní problém. V roce 1998 jsme začali nahrávat páté album "Bezstarostnej život". Mě v té době moc nešly texty a také jsem neměl dobré nápady, ani inspiraci. Začali jsme hodně chodit do hospod a tam rozebírali každý tón, každou větu textu. A začalo být hodně velké dusno. Můj sen, že budeme brzy stát na podiích a koncertovat se pomalu rozplýval. Najednou byl konec kapely. Časté hádky a naše velká ega zapříčinily to, že jsme 4 roky spolu nepromluvili a já se začal věnovat zpátky své sólové tvorbě.
1999 – 2000 – Opět jsem se vrátil ke své sólové tvorbě
Po kapele Aldebaran toho už moc nezbylo. V roce 1998 jsme se rozešli každý jinou cestou. Já jsem však měl hodně připraveného materiálu. V roce 1999 se opravdu začalo dařit. S Tondou a Petrem jsme nahráli moje album „Neustálé změny 1999“. Název mi vymyslel můj další kamarád Karel, se kterým jsem také začal úzce spolupracovat na klipech, textech a filmech. Mé písničky z alba "Neustálé změny" se dostaly do Country rádia,kde jsem tehdy měl známého. Ten mě do rádia protlačil. Tehdy v devadesátkách bylo možné všechno. Udělali jsme asi hodinový rozhovor s pěti písničkami. O rok později v roce 2000 vzniklo další album „Daleko od všech měst“. Nové tisíciletí však nebylo ve znamení ničeho dobrého. Všechny deprese a špatné nálady se tak trochu odrazily právě na albu. Doba euforie skončila a po roce 2000 se dělala muzika velmi ztěžka. Vždycky jsme si představovali co bude, až přijde nové tisíciletí a ono se nestalo vůbec nic. Jen nastala divná doba, nemastná, neslaná.Dal jsem si proto pauzu a vyměnil i hektickou práci u počítačů za klidnou strojní práci. Stále jsem však toužil, dělat muziku naplno a živit se s ní alespoň částečně.
|
|
|
|
|
|
2001 - 2002 Zkusíme znovu Aldebaran?
V depresivním období roku 2001 jsme se zas nějak s Mírou setkali a zavzpomínali na časy kapely Aldebaran. Tak jsme o tom neustále mluvili, až se stalo, že jsme kapelu obnovili. Zanedlouho co jsme zase nahrávali a zkoušeli v našem studiu, jsme dostali nabídku uspořádat náš koncert v Želetavě v jednom místím klubu, kde jsem já měl známého kamaráda. Na koncertní hraní jsme se museli trochu rozšířit. Přibrali jsme dva hráče. Bubeníka a druhého kytaristu. Já s Mírou jsme se střídali o basu, jak kdo zrovna mohl hrát. V každé skladbě to bylo jinak. Někde byly třeba klávesy, někde druhá kytara. Většinu času jsem, ale musel na basu hrát já sám. Ne, že by mi to vadilo. Musel jsem se ovšem s basou naučit zpívat a to nebyl zrovna lehký úkol. Zpívat s kytarou je snadné, ale s basou kde musíte hlavně dbát na rytmus už tak lehké není. Chce se to trochu rozdělit na dvě osoby. A tak basisti a bubeníci co zpívají, jsou tak trochu schizofrenici. Chtěl jsem, aby kapela trochu více hrála, aby to někam spělo, abychom se stali profesionály a snad se tím také živili. Na zkoušky před koncertem jsme měli zhruba rok. Musel se připravit program a tak se hodně zkoušelo. Zkoušky jsme měli dvakrát do týdne. Ale bohužel spělo to obráceným směrem.
Náš nový bubeník vlastně neměl čas doma cvičit a tak celá zkouška vždy byla o tom, jak chytit rytmus a hlavně, jak ho neztratit. Nebylo to vůbec jednoduché. Druhý kytarista na tom nebyl o nic lépe. Uměl hrát pouze na akustickou kytaru, což pro nás představovalo trochu problém. Rok před naším prvním a posledním koncertem v Želetavě jsme zkoušeli ve zkušebně na Pankráci dost často, bylo to však málo. Žádná alba už nebyla jen jeden malý pokus o singl. Nějaké písničky byly připravené, ale moc času na ně nebylo. Všechen volný čas jsme věnovali zkouškám.
A pak konečně přišel ten slavný den. Kapela Aldebaran vyjela poprvé na svůj vlastní koncert před úplně neznámé obecenstvo. Na pomoc jsme si vzali Petra a Tondu z našeho společného studia. Když se to dozvěděl i zbytek KLC, také zatoužili se k nám přidat a užít si koncert. Já měl z celé akce hrozné starosti a nervi, kam nás všechny ubytuju a jak vše zorganizovat a zařídit a k tomu ještě hrát. Bylo toho na mě trochu moc. Ubytování, které můj kamarád na začátku sliboval, nevyšlo a tak jsme museli po koncertě řešit co a jak. Nějak mě přepadla divná nálada a dusno se začalo stupňovat. Dusno s KLC, kteří mě měli za neschopu, byli naštvaní, že nemají ubytování, v kapele panovala také divná nálada. Koncert dopadl i celkem dobře, ale mě se to vůbec nelíbilo. Bubny několikrát vypadly z rytmu a všichni jsme hráli tak na 50%, protože tréma udělala své. Po koncertě do mne vjel vztek a ohlásil jsem odchod ze studia Pank-Rác. To znamenalo pro KLC trochu problém, protože většina nástrojů, které využívali, patřila mě a tak se s tím po mém odchodu museli vypořádat.
My s Aldebaranem jsme se uchýlili do mého nového studia KK-Kulatý kraťas, které se teprve stavělo kousek za Prahou. Zatím jsme se pokoušeli nahrávat nové písničky, v rozestavěném podkroví mého domu. Druhý kytarista začal nosit svoje písničky a všichni chtěli hrát novou muziku, něco trochu jiného, než co doposud. Já jsem to moc nedával, texty mi připadaly obyčejné, klišovité, nezralé a divné. Nechtěl jsem je ani zpívat a nechal jsem druhé, ať se také snaží. Upozadil jsem se a věnoval se jen svým kytarám a mixování nahrávek. Bicí, které jsme nahráli jsem několikrát musel sám přehrát, protože v nahrávce bylo strašných chyb. Miro, jako kapelník, to nějak všechno přehlížel a nezvládal. A ve mě se to zase pralo. Chtěl jsem dělat něco jiného, nechtěl jem zpívat nové texty, nechtěl jsem po někom přehrávat nástroje. Kapela netvořila společenství, ale rozhádané čtyři osobnosti, které se nemohli nějak na ničem dohodnout. Pár týdnů jsem se trápil, ale pak jsem to všechno Mírovi vybalil. Řekl jsem mu všechno co mě trápilo a že odejdu z kapely. Aldebaran se opět ocitl bez nástrojů a studia. Vždycky když jsem od někud odcházel, měl jsem pocit, že nástroje a vybavení vlastně vlastním jenom já a ostatní se vždycky jenom vezou a zneužívají mé dobroty. Kluci z Aldebaranu co zbyli chtěli pokračovat dál beze mne, ale nakonec to vzdali.
Já se opět vrátil ke své milované sólové tvorbě a tentokrát jsem si řekl, že už ji nikdy neopustím a i kdyby byly jiné příležitosti k hraní s někým jiným, že má tvorba už zůstane vždy na prvním místě. A tak je to dodnes.
2002 – 2006 … A teď to rozjedu velmi profesionálně
Opět sólová dráha, tentokrát na stálo. V roce 2002 jsem se rozhodl jít do své muziky naplno a plně ji zprofesionalizovat. Vybavil jsem proto své studio vším možným a obklopil se samými počítači a hromadou programů. Absence ostatních hráčů mi vůbec nechyběla. Všechno jsem zvládl nahrávat sám po jednotlivých stopách, jen se svými počítači. Zavřel jsem se do svého rozestavěného studia v podkroví domu a nahrával celé léto. Mnoho věcí jsem měl připraveno už pro kapelu Aldebaran a tak jsem je teď využil a vzniklo krásné album Tibet. Předčilo všechnu předchozí tvorbu a já věděl, že tento směr hudby bude můj nejmilejší. Mísil jsem folk-pop-rock a trochu mystiky. Byla to ta pravá cesta. Album okamžitě sklidilo velký úspěch, jen jsem ještě nevěděl jak tu hudbu dostat k co nejvíce posluchačům.
O rok později jsem udělal speciální projekt „Open Your Eyes“ čistě instrumentální album, abych si také do sytosti zahrál a viděl, jak mi půjdou skládat instrumentálky. Album už tak velký úspěch nemělo, ale mě se líbilo. Trochu vybočovalo z řady. Pak jsem se seznámil se Zuzanou, která působila v několika kapelách a strašně moc chtěla hrát na basu ještě v další kapele. Já jí nabídl spolupráci se mnou a tak jsme společně několik písniček za léta 2004-2006 nahráli. Nahrávali jsme je opět ve studiu Pank-Rác. Pak chtěla Zuzana přivést i svou kapelu "Sunny Girls", aby si také mohli nahrát pár písní. Petr, Tonda a já jsme souhlasili se spoluprací a tak jsme z nás vytvořili nové mystry zvuku, ve starém studiu a nahrávali také někomu jinému, než jenom nám. V roce 2005 vzniklo moje další album „Mysteria“. Na několika písních spolupracovala i Zuzana, Petr a Tonda. Nahrávalo se ve dvou studiích. Pank-Rác i KK-Kulatý Kraťas Točná. Toto album bylo plné zhudebněných básní Jaroslava Durycha. Většina z nich byla dost morbidních. To mně, ale v dané době, vyhovovalo.
|
|
|
|
|
|
|
2006 - 2010 - Aldebaran?
Koncem r.2006 se kapela Aldebaran dala opět dohromady a to ve dvoučlenné formaci.
Tehdy se začaly psát hudební dráhy dvě současně. Má sólová a v kapele. S Aldebaranem jsme v roce 2006 začali nahrávat nové album "Deset let dlouhý podzim". Ve stejném roce bylo nové studio KK – Kulatý Kraťas Točná, konečně dokončeno. Já už jsem se nevzdal své sólové vlastní tvorby a současně s tvorbou kapely Aldebaran, jsem v roce 2008 začal nahrávat svůj projekt "S figurínou". Bylo to něco nového. Humorné pojetí umělé hmoty na světě. Koncem tohoto roku vyšlo též album „Sny“ a k tomuto albu se natočil i film.
Původní záměr byl udělat s Aldebaranem projekt "Země 2.", leč nedařilo se nám. Já jsem už měl k projektu "Země 2." natočeno spoustu obrazového materiálu. Bylo mi líto celou dvouletou práci na filmu, jen tak nechat ladem a tak za pouhý měsíc vzniklo nové album „Sny“ . Míra souhlasil, že si mohu celý projekt převzít. "Země 2." tedy nevznikla, ale místo ní vznikl projekt "Sny" pod mou hlavičkou. S Aldebaranem jsme se věnovali nahrávání dalších nových věcí. Celkově nám však nahrávání nového alba zabralo 4 roky, než bylo skutečně, finálně dokončeno.
Začátkem roku 2010 jsem musel album kapely Aldebaranu "Deset let dlouhý podzim“ dokončovat sám. Miro měl opět své tendence, stagnovat a nespolupracoval. Dodělal jsem tedy jednu skladbu sám a uzavřel čtyřleté nahrávání alba. Sám jsem i doladil závěrečný mix alba. Jinak by snad ani nikdy nevyšlo. Trochu už jsem cítil, že se Aldebaran opět neudrží na nohou. Oficiálně jsme neohlásili rozpad, ale vypadá to, že na další léta se kapela utlumila a usnula. Je tomu tak bohužel až dodnes. Míra už nejeví žádný zájem dál dělat muziku. Doba kdy jsme žili jenom muzikou a provázela nás denodenně, už je definitivně pryč. Tedy pro Míru, pro mne žije muzika stále. Já muzikou vždycky žil a bez ní si ani život neumím představit.
Současně s vydáním alba Aldebaranu, mě konečně políbila múza a vzniklo další mé 2CD „Příběh draka“. K tomuto albu také vznikl film - „Čarodějovy toporné hračky“. S albem mi pomáhaly Drayza a Monika s texty. Já cítil, že by to byla ta správná cesta, mít v kapele ženský element. Byla to myšlenka do budoucna. Album se stalo takovým pohádkovým. Na tehdejších stránkách Drayzy jsem uviděl její pěkné básničky a hezké obrázky. Hned mne napadlo s touhle dívkou navázat spolupráci. Požádal jsem jí o svolení její básničky zhudebnit. Přesně zapadaly do mého konceptu alba o pohádkových bytostech a dracích. Svolení jsem ihned dostal a tak začala naše spolupráce. z Drayziných básniček jsem si vybral 12 textů, já nějaké ještě přidal a jeden dopsala Monika. Moje další spolupracovnice co se podílela i na tvorbě filmu "Čarodějovy toporné hračky". Tímto pohádkovým albem jsem završil svou samotářskou tvorbu od roku 1989 - 2010. Pak jsem objevil Sahti a to už se začala psát nová sága...
DPK & SAHTI ©®™
|
|
|
|
|
|
|
|
|
2010-2011 - Ještě v průběhu roku 2010 se ke mě přidala SAHTI. Utvořili jsme autorskou dvojici a začali vše produkovat společně. V listopadu 2010 jsme ještě natočili klip k písničce „Ohnivá“ a pak v létě 2011 se rozjelo nahrávání celého alba „Ohnivá“. To už byla společná práce DPK a SAHTI. Přes celý rok se nahrávalo album a točily další klipy. V Aldebaranu se nedělo vůbec nic. Když jsme dokončili se Sahti Ohnivou, nějakým nedopatřením se mi ztratily rozdělané nahrávky celého alba. Zbylo nám jenom zmixované CD, ale ne rozdělané stopy. Nemohli jsme tak album zremasterovat, když se o rok později mělo vydat u Supraphonu. Album se znovu nahrávalo až v roce 2020. To však předbíhám.
2012 - Naše seskupení jsme plně zprofesionalizovali a do našeho studia jsme dokoupili novou nahrávací techniku. V hlavách se nám rodil nový projekt jménem „Nunium“. Po nahrání alba už jsme ho chtěli vydat pro veřejnost, proto naše nahrávky začala vydávat velká společnost Supraphon, která umožnila vydávat nahrávky více muzikantům pomocí elektronických alb. Náš velký sen se splnil, stali jsme se profesionály a muzika nás pomalu, ale jistě začala živit. Nebo spíše jen pomalu přiživovat. Koncem roku jsme ještě udělali malé turné po našich známých. Vždycky jsme hráli koncerty s pomocí počítačů a nás dvou. Opět to byla myšlenka do budoucna.
2013 - Vymysleli jsme další projekt „Síla energie“. Chtěli jsme natočit album a film, který se bude zabývat přírodou, tajemstvím a bytím na planetě Zemi. Ve chvílích, kdy jsme zrovna nebyli v terénu, bylo naším domovem studio KK a v něm jsme tvořili stejnojmenné album.
Koncem srpna jsme si ještě přidali "projekt Aldebaran". Co to bylo? V projektu jsme, sami bez Míry, přehráli první dvě alba Aldebaranu. Znovu a pořádně s profi zvukem. Pak se udělal takový "Mystický večer", kde jsme hráli naživo právě ty dvě první alba. Pak jsme ještě chtěli přehrát další dvě zbývající alba, ale už na to nebyla síla. Alba "2010" a "Bezstarostnej život" měly tak strašně přesložitě nahrané klávesové party, že jsme neměli sílu to všechno zjednodušit a nahrát znovu. Od dalších předělávek jsme tedy upustili a nechali Aldebaran navždy spát.
Koncem roku jsme se opět věnovali filmu a albu „Síla energie“.
2014 - Tento rok nás čekalo pokračování natáčení filmu. Na jaře už bylo album "Síla energie" hotové a tak jsme s ním hned vyšli na veřejnost. Film jsme ještě do konce roku 2014 natáčeli v různých oblastech českých. Natáčení a cestování nás tehdy hodně bavilo a práce šla krásně od ruky.Na filmu nám hodně pomáhali Tonda, Marek a Radek.
2015 - Začátkem roku 2015 byl náš film konečně hotov. Byl to velký úspěch, udělat esotericko-hudební film o přírodě a Zemi. To téma nás ohromě nabilo pro další práci na dalším albu „Návraty“. Jednoho zářijového večera dostali Marek a Radek nápady na téma písniček. Sepsali jsme si je a bylo zaděláno pro další album. Nahrávání šlo celkem rychle a do roka bylo album na světě.
2016 - Album „Návraty“ vyšlo v lednu 2016. Mix alba se protáhl o měsíc a původně avizovaný
termín před vánoci 2015 jsme nestihli. Po té nastal odpočinek po všech nahráváních a filmováních. Mně se však v hlavě rodil nápad na takový zajímavý seriál jménem „CESTA“.
2017 - Ze začátku roku bylo takové bezvětří, jak se říká, nic se nedělo a mně se chtělo něco natáčet. Přišel jsem s nápadem na tvorbu seriálu o tajemných místech Čech. Marek a Sahti byli pro a tak se začalo natáčet v našem tříčlenném seskupení. Seriál jsme nakonec točili dva roky. Také jsem si pohrával s myšlenkou začít dělat tak zvané domácí koncerty. Fanoušci nebudou jezdit na naše koncerty, ale my budeme jezdit za fanoušky k nim domů a na zahrádky v létě.
2018 - Nelenili jsme a ihned po novém roce se rozjela šňůra "Domácích koncertů". Co to je. Jde o to, že si nepronajímáme žádné kluby a haly, ale jezdíme po domácnostech, kam nás pozvou a kde od nás očekávají naší tvorbu. Z prvních koncertů už vznikla nahrávka na 2CD. Ihned jsme ji i uveřejnili na YouTube a sledovanost stále narůstala. Byli jsme rádi, že se konečně naše hudba někam hýbá. V dnešní uspěchané době už nejsou zapotřebí drahá nahrávací studia. Všechno vybavení si každý muzikant může pořídit domu. V našem studiu jsme opravdu nahrávali pár desetiletí, než jsme konečně předstoupili před publikum. Od roku 2018 koncertujeme pravidelně ve dvoučlenné formaci - DPK - kytary a zpěv, Sahti – klávesy, zpěv a PC. Občas vypomůže i náš rodinný přítel Marek na nějaký ten nástroj nebo PC. Ve stejném roce jsme také dokončili naše 2CD „Runy“. To byl náš výlet do světa Keltů a tajemna, které se nás dotýká dodnes a o kterém se snažíme zjistit stále víc a víc faktů.
2019 - Rok se sešel s rokem a zase jsme o krok dál. V loňském roce jsme vydali 2CD „Runy“ a rozjeli naše malé koncertování po domácnostech. Také jsme se chystali opravit dvě starší alba - „Tibet“ a „Ohnivá“. Album "Tibet" mělo v roce 2002 ohromný úspěch. Kvalita zvuku však ještě nebyla úplně seper. Celé album jsme předělali a znovu nahráli tentokrát pod hlavičkou DPK a SAHTI. i album "Ohnivá" se dočkalo stejné rekonstrukce a nahráli jsme jej znovu a lépe.
Také v seriálu „CESTA“ jsme pokračovali a dotáčeli další díly druhé série. V létě jsme natočili další náš koncert v klubu T Praha. Bohužel jeho obrazová část se tak úplně nepovedla. Skoro celý koncert , byla rozmazaná jedna kamera. Nakonec jsme z něj udělali jen audio verzi a video jsme nechali být na jiný koncert.
2020 - V tomto roce se svět zbláznil. Propukla po celém světě vymyšlená virová pandemie a spoustu našich projektů se muselo odložit. Naštěstí jsme stihli vydání dvou přehraných alb „Tibet“ a „Ohnivá“. Vyšly sice opožděně, ale vyšly. Koncertovat jsme moc nemohli. Koncem roku jsme chtěli ještě vydat nový singl k albu „Kelt“, ale přišla druhá vlna pandemie a vydání se stále posouvalo. Singl nakonec vůbec nevyšel. Supraphon ho někde zapomněl, ztratil, nevíme. Přes zimu 2020-2021 bylo v plánu natočit koncert – „Inkognito“, ale...
2021 - Přes všechny zákazy a nařízení vlády ČR, jsme v lednu natočili na tajno koncert „Inkognito“. Původně jsme chtěli udělat i obrazový záznam, ale koncert se konal narychlo a nečekaně, že nebyl čas připravit i video část s projekcí. Výzva do budoucna! Naši fanoušci si také vyžádali velký, obr výběr našich hitů. Splnili jsme jejich výzvu a všechny naše alba jsme k vůli výběru zremasterovali. Místy jsme opravili nebo úplně přehráli nástroje, které se nám nezdáli dobré. Vznikly tak úplně nové verze skladeb. Fanoušci si pak vybrali 50 nejlepších skladeb, ze všech našich alb. Nakonec vzniklo 4CD - „Mágové ohně“. Začátkem roku se nevědělo, co bude dál, zda-li budeme ještě někdy ještě koncertovat. Oprášili jsme proto všechny naše nahrané koncerty a všechny je postupně během roku vydali u Supraphonu.
2022 - Konečně se vlády ujali jiní mocní a všechny nesmysli kolem pandemie se podařilo zrušit. My zas mohli normálně koncertovat mezi lidmi. Natočili jsme velký koncert "Pod Šancí" a postupně po částech ho dávali na naši síť videí PeerTube. Na YouTube naši tvorbu zakázali v dusledku porušení autorských práv. Ovšem veškerá autorská práva vlastníme jen a pouze my a ne YouTube. No a to pány Amíky asi děsně s....lo. Po našem zákazu na YouTube, však naše popularita velmi stoupla. Proto jsme z našich stránek vytvořili velký videoarchiv a také využili služeb německého serveru PeerTube. Naše veškerá videotvorba je hlavně na našem webu a také na PeerTube. V druhé polovině roku jsme začali nahrávat další album "Písek a prach". Nahrávání nám šlo trochu pomaleji, neb se nám v řijnu narodil syn. A tak album chystáme až na rok 2023. Bude obsahovat asi 15 nových písní. Některé z nich jsou inspirovány staršími písničkami DPK. Když jsem v devadesátých letech minulého století, začínal.
2023 - V tomto roce jsme si dali velkou pauzu od všeho co se muziky a filmu týče. Věnovali jsme se hlavně rodině. Když byl někdy po nocích čas tak po malých kouskách vznikalo album Písek a prach. Sahti moc toho času pro sebe , neměla a tak tvořila jen velmi zřídka.
2024 - Pokračovali jsme v malých krůčkách v tvorbě alba. Těsně koncem září bylo album zdárně hotové a 19.10. slavnostně, po čtyřech letech vyšlo. Ke konci roku začalo vznikat nové instrumentální album Matka Země a otec Slunce. Původně k albu měla být sepsána kniha. Sci-fi kniha. Na které Jsem už pracoval od roku 2012. Za ty léta se různě přejmenovávala a o vánocích jsme se rozhodli ji úplně dát k ledu. Zřejmě došla chuť na další psaní, nebo téma nebylo aktuální. Zkrátka zbylo jen to album. Stejně tak to bylo z albem Kelt. Nové album bylo do půlky už připravené a nahrané. Rozhodli jsme o jeho pokračování až po novém roce.
2025 - Matka Země a otec Slunce. Rozjeli jsme druhou půlku nahrávání. Dalším nápadem bylo napsat ke každé skladbě krátký příběh, který bude součástí velkého obalu k albu. Ovšem při psaní jsme zjistili, že už vlastně píšeme scénář k filmu. Tak jsme to tedy rozepsali do nového filmu. V březnu již chystáme nové natáčení. Scénář je hotov a album je před dokončením. Tentokrát to šlo nějak lehčeji a rychle. Nová síla tvořit nový film nás všechny tak nakopla, že nyní žijeme jenom novým filmem.