Kliknutím na odkaz se otevřou podrobnosti k albu.
Kliknutím na obrázek alba se obal zvětší.
Vše se ještě připravuje. Alba budou k poslechu na síti PeerTube.
Omluvte velmi špatnou kvalitu zvuku.
Obaly byly zremasterovány a upraveny. Původní obaly již nemáme v archivu.
Velmi špatná kvalita nahrávek se bohužel nadala moc vylepšit.
|
BOUŘE 1996 
|
ZEMĚ 1997 
|
2010-2CD 1997 
|
|---|---|---|
|
BEZSTAROSTNEJ ŽIVOT 1998 
|
SINGLY - 1996-2001 2006 
|
ŽIVÁK - 15. LET JSME ... 2008 
|
|
DESET LET DLOUHÝ PODZIM 2010 
|
PROJEKT-ALDEBARAN BOUŘE 2013 
|
PROJEKT-ALDEBARAN ZEMĚ 2013 
|
Jak to vlastně celé začalo. V roce 1996 jsem pracoval v krásné firmě, která vyráběla modelovou železnici. Tam za mnou jednoho dne přišel Míra, že prý také hraje na klávesy a skládá muziku se svým kamarádem Vráťou. Já jsem je oba pozval do našeho studia Pank-Rác. Po pár společných hraních za mnou přišli kluci s tím, abych se stal jejich členem kapely Aldebaran. Tak vznikla kapela.
Míra s Vráťou měli připraveno spoustu muziky. Hráli jenom instrumentálky. Já jsem přinesl do kapely zpívané skladby a tak se to všechno vzájemně, hezky promíchalo. Za pár dní jsme začali nahrávat první oficiální album. Kluci brali muziku opravdu vážně a to mě velmi bavilo. Já byl stejného názoru. Věděl jsem, že mám-li prorazit na veřejnost, nemohu to všechno táhnout sám. Budu potřebovat pomoc. Vzniklo tedy mezi námi silné hudební pouto. Po nahrání prvního alba „Bouře“ jsme začali obcházet různé hudebníky, profesory a podobně a zajímal nás každý názor. Leč nahrávky nebyly zrovna nejkvalitnější a měli spoustu chyb. Nám to v té době ani nijak nevadilo hlavně, že jsme se dobře bavili.
Za několik týdnů z kapely odešel Vráťa. Snad už se mu nechtělo hrát, snad neměl čas, nebo neměl chuť jít cestou hudebníka. Ovšem zůstal s námi u všech našich akcí a večírků, co jsme pořád pořádali, čím dál častěji. Pak přišel rok 1997 a já neměl moc nápadů co dělat dál. Přišlo moje bezvětří. Míra tvrdil "to nevadí" a pustili jsme se do nahrávání druhého alba „Země“, které bylo zcela instrumentální. Po nahrávaní ve studiu jsem dostal nápad udělat k albu velkofilm o přírodě. Míra souhlasil a tak jsme se do toho pustili s velkou vervou.
Celé léto 1997 jsme jezdili po Čechách a točili zajímavé záběry. Ke konci srpna už to nějak Míru přestávalo bavit a chtěl se věnovat dalším albům a ne natáčení záběrů do filmu. Já jsem pak film dodělal prakticky sám. V té době naše krásná a milovaná práce skončila. Celá fabrika byla přestěhována do Maďarska za levnější pracovní sílou. My dostali odstupné a za něj jsme si pořídili profesionální nástroje. Já elektroakustickou kytaru a Míra super klávesy. Když jsme opustili práci, měli jsme jedinečnou šanci postavit se na vlastní nohy a začít hrát profesionálně. Mírovy se to moc nezdálo a stále se chtěl držet při zemi. Kdežto já byl živel, co musí mít stále vítr v plachtách a jít za svým snem hlava, nehlava.
Stejného roku jsme natočili naše dvojalbum „2010“. Inspirací nám byl film - 2010 a Star-trek. Album bylo kolosální. Ihned po natočení, které trvalo tak pár měsíců, jsme vyrazili po různých vydavatelstvích a nabízeli svou hudbu k vydání. V roce 1997 se ještě muselo platit za profi studia, když jste chtěli nahrávku někam protlačit. Ještě nebylo možné udělat si svoje studio doma. To přišlo o pár let později. V mnoha vydavatelstvích na nás koukali, co že to po nich chceme. Jen jedno projevilo zájem, ale jen za podmínky když si všechno budeme platit sami. Řekli jsme opět na shledanou a odkráčeli domů. Ani práce v té době nebyla nic moc. Jeden čas jsme i po nocích myli tramvaje. Tam Míra dostal nápad jezdit s tramvají, jakože práce.
Já moc nadšený nebyl z práce tramvajáka. Tehdy jsem raději odešel k počítačům. Ty se v té době pořádně rozjížděly. Jeden jsme si později pořídili i do studia, aby jsme měli konečně pořádné nahrávky. Najednou se psal rok 1998 a my jsme nahráli naše čtvrté album „Bezstarostnej život“. Pak mělo dojít k předělání studia na digitální. Míra už měl pomalu sklony nespolupracovat. Zřejmě byl zlomený životem, naším fiaskem u vydavatelů a neschopností rozjet muziku na veřejnosti. Začali jsme všechno moc řešit po hospodách a naše deprese se prohlubovaly. A to byl první konec Aldebaranu. Chlast nás trochu zničil a deprese z odmítání naší muziky byly už nesnesitelné. Já jsem ohlásil první odchod z kapely. Pak nastalo úplné bezvětří. Nesetkali jsme se a nepromluvili spolu celé čtyři roky.
Já bojoval jako lev o svou muziku. Nevyšlo to v kapele, musí to vyjít u mé sólové tvorby. Začal jsem chodit po rádiích a vydavatelstvích. Dokonce jsem se přihlásil do několika konkurzů na bubeníka v různých kapelách. Nechtěl jsem muziku vůbec opustit. Věděl jsem, že je to moje poslání.
Po čtyřech letech odmlky, jsme se shodou náhod opět sešli a začali zkoušet něco nahrávat. Ve studiu už byla nová technika a my ji nevyužívali. Pak jsem já opět změnil práci a seznámil se s dalším kamarádem, který nám nabídl koncertovat v Želetavě. Nastal problém. Nemáme dostatek hráčů. Inu Míra jako kapelník přivedl svoje dva kamarády. Bubeníka a hráče na akustickou kytaru. Bubeník Honza však neměl svoje nástroje a kytarista Milan neměl zas kytaru. A tu já, jako vždy vypomohl svými bohatými zásobami aparatury. Sám jsem se musel naučit hrát na basu a u toho zpívat, což není zrovna lehká věc. Měli jsme rok na přípravu před koncertem. Cvičili jsme dvakrát v týdnu ve studiu Pank-Rác.
Na koncertě se po...lo co mohlo. Ubytování žádné, spát na zemi v klubu kde jsme hráli, nebylo zrovna super. Já se ještě po koncertě rozhádal z přáteli z KLC. Mě jako organizátorovi vyčetl snad každý všechno. Nakonec mi praskly nervi a odešel jsem i ze studia Pank-Rác a celý ansámbl i s vybavením jsem přestěhoval na Točnou, kde jsme začali nahrávat v novém, teprve budovaném studiu. Avšak nahrávání mě nějak nebavilo. Začali se prosazovat i další členové kapely. Nosili další a další nápady. Já se upozadil a začal jsem jen pozorovat kam se hneme dál. Zkouška byla vždycky o tom jak bubeník chytí rytmus a jak ho neztratí. Kytarista, který uměl jen a pouze na akustickou kytaru zase nosil svoje texty. No byl z toho slušnej guláš. Mě se moc nechtělo zpívat divné a klišovité texty. Hlavně se mi fakt nechtělo po zkoušce vždy předělávat bicí v nahrávkách, aby to znělo dobře a do rytmu. To bubeník má držet celou kapelu. Začalo mě to slušně s..t. A byl tu další rozpad kapely. Já na tom nic netratil, všechnu aparaturu jsem stejně vlastnil já. Kapela se pokoušela ještě pokračovat, ale nakonec to kluci vzdali. Ani nevím jestli vůbec tenkrát něco započali. Míra propadal do stále větší svojí uzavřenosti a nechtěl už nikdy nic dělat s muzikou. Snad ho nebavilo dělat kapelníka, nebo měl celkovou nechuť pokračovat. Začal se věnovat svému zaměstnání a na muziku zcela zanevřel.
Po pěti letech jsme se opět s Mírou sešli ve studiu a začali tvořit nové album. Začali jsme zase od píky jen my dva a nikdo jiný. Já už měl dost slušně vybavené studio a kvalita už odpovídala profesionální práci. Album „Deset dlouhý podzim“ jsme nahrávali čtyři roky po malých kouskách. Tentokrát jsme se piplali s každičkým tónem i s každým rýmem v textech. Vždycky jsem přinesl jen takové torzo textu. Až ve studiu jsme to všechno dopilovávali. V roce 2010 jsem album musel dokončovat sám. Míra už byl zase na dně a přestával se o muziku a o své známé a kamarády zajímat. Uzavíral se do sebe i před celým světem.
Já jsem zrovna vydával album „Příběh draka“ a vyzkoušel si spolupráci s ženami v kapele. A to byl impuls pro mne. To bylo to pravé ořechové. Seznámil jsem se ze Sahti, mou spoluautorkou a manželkou. V roce 2012 jsme vydali naše první album "Nunium" u velkého vydavatelství Supraphon, jenž přežil všechny drobné rádoby vydavatelství založená po revoluci v devadesátých letech. Kdy jim je dneska konec. Neexistuje ani jedno. Jen Supraphon zůstal. V roce 1997 jsme v Supraphonu také byly s našimi nahrávkami, ale nepochodili. Já naopak v roce 2012 pochodil velmi dobře. Podepsal jsem se Supraphonem smlouvu a od té doby jako DPK & SAHTI hrajeme muziku zcela profesionálně.
V roce 2013 jsme měl choutky nahrát znovu první dvě alba Aldebaranu - Bouře a Země. Se Sahti jsme opravili texty, já poopravil hudbu, některé skladby zkrátil, některé vypustil a některé nahradil jinými. Vznikly tak dvě velmi dobře nahraná alba Aldebaranu. Aldebaran to však už nebyl, neboť Míra už nespolupracoval. Nazvali jsme to proto Projekt-Aldebaran a alba vyšly pod naší hlavičkou. Avšak jen na internetu, ne u Supraphonu. Pak už jsme ze Sahti měli jiné plány a kapitola Aldebaran tak byla definitivně uzavřena. Ani po 12 letech od vydání alba Deset let dlouhý podzim, se nestalo vůbec nic.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|